17. dubna 2011

Nezoufej!

Marsha Burns
21.10.2003

Nebuď zoufalý kvůli pokořením, kterými procházíš, protože to jsou nástroje v Mé ruce, kterými v tobě umrtvuji skutky těla.

Co se stane, když tvá reputace utrpí ústy těch, kdo tebou pohrdají? Nenaroste tím tvůj prospěch na věčnosti? Já tě ujišťuji, že je to pro tebe prospěšné!

Královské kněžstvo, kněžská autorita

Patsy Shelton
2.8.2003

Moji lidé jsou tolik zaměřeni na svá práva, svoji autoritu a na vše, o čem byli vyučováni, že jim to v Mém Království patří.

Ale, Já vám říkám, že nikdo nemá žádná práva, jen zodpovědnosti, a že chození v autoritě přichází skrze intimní vztah se Mnou, tak, jak tomu bylo s Mým Synem. On mohl dělat jen to, co viděl dělat Mně. Předem si nedělal žádné představy o službě, ale v každém okamžiku služby čerpal z autority, kterou jsem Mu udělil. Byli jsme zajedno. Když se dotknul, byl to dotek Mé ruky skrze Něho. Když mluvil, byla to Má slova, která vycházela skrze Něho. V Něm nebylo nic, než co viděl, že dělám a co slyšel, že mluvím.

4. dubna 2011

Chválící bohoslužby?

Ian Vincent
12.3.2011

Dovolte mi, abych se zmínil o tom, že v Novém zákoně, když se mluví o církevních bohoslužbách nebo o shromážděních církve, tam podivně chybí pojem "chvály". Tento pojem je ale velmi silně uváděn ve Starém zákoně.

Kdykoli jsou chvály zmiňovány v Novém zákoně (v církvi, na rozdíl od chválení v nebi), nikdy to není popisováno starozákonními termíny ve smyslu společného zpěvu a hudby. Spíše je to definováno duchovně, v tom smyslu, že každý svatý přináší Pánu Ježíši svůj vlastní život, a že toto radostné vydávání se a činění Jeho vůle, je chválení. Je to spíše vnitřní duchovní realita než vnější jednání.

Skutečnost, že se církev ve svém chápání chval posunula zpět ke Starému zákonu, se zdánlivě zdá být nevinná a jakoby velebící Boha, ale ve skutečnosti je to problematické, protože to ignoruje některé podstatné důvody proč se shromažďujeme a odvádí nás to od nich.