2. dubna 2012

Josef Korbel - V nepřátelském táboře - Audio

PŘEDMLUVA
Nikdy mne nenapadlo že bych někdy napsal knihu o svém životě a o dlouhých letech, strávených v komunistických věznicích v Československu.

Když jsem byl z vězení propuštěn a Bůh mne přivedl do svobodného světa, dostával sem mnoho pozvání abych veřejně mluvil o svých zážitcích. Jsem velmi vděčný za každou příležitost, kdy sem mohl vyprávět o své minulosti, poněvadž je svědectvím o předivných Božích cestách, o Boží milosti a moci zjevené v mém životě během oněch let ponížení, nebezpečí a bezmocnosti.

Moji věřící přátelé mne žádali, abych napsal knihu, a tím se můj příběh dostal k širší veřejnosti. Netroufal sem si, zdálo se mi to nemožné. Přátelé však naléhali, zvlášť moji kamarádi z Armády spásy. Stále znovu zdůrazňovali, že by kniha přinesla povzbuzení čtenářům, kteří prochází duchovními zkouškami a boji. Cítili tuto nutnost tak naléhavě, že jsem o této věci začal přemýšlet a modlit se za ní. Nakonec jsem v srdci pocítil Boží souhlas a s mnoha modlitbami jsem začal realizovat to, co se mi předtím zdálo tak nemožné.

Jsem Bohu nesmírně vděčný, že o své minulosti mohu psát bez hořkosti a pocitu nepřátelství. Cítím hluboký soucit se všemi těmi nešťastnými lidmi, kteří se dopustili tak mnoho bezpráví a krutostí, poněvadž se nachází v duchovní temnotě. Bůh mi dal milost, abych jim odpustil, a přímě se modlím za jejich spásu.

Tato kniha by neměla být propagandou proti politické ideologii. Neměla by v srdcích čtenářů vyvolat nenávist a nepřátelství; takové literatury existuje dost. Mým přáním a prosbou je, aby kniha byla svědectvím o Boží moci a věrnosti. On chrání ty, kdo Mu plně důvěřuje ve své bezmocnosti.

Rád bych poděkoval všem svým přátelům, kteří mě různým způsobem pobízeli a laskavě povzbuzovali k napsání tohoto svědectví o slávě mého milovaného Pána a Spasitele Ježíše Krista.

Josef Korbel

OSOBNÍ DATA
Josef Korbel se narodil 17. ledna 1907 v Praze. Vyrůstal v městečku Přelouči, kde kde jeho otec vlastnil továrnu na zemědělské stroje. Navštěvoval textilní uměleckou průmyslovku a stal se textilním kresličem v Brně. Pak se 25. listopadu 1925 setkal s Armádou spásy a uvěřil v Ježíše Krista jako svého Pána a spasitele.

Již 15. srpna 1926 nastoupil do důstojnické školy Armády spásy v Praze a 11. května 1927 byl jmenován poručíkem. Po dobu 22 let pracoval nejprve jako asistent a později jako velitel na Kladně, v Praze, v Plzni, v Ostravě a v Brně. Jeho manželka Erna fon Thun se narodila v Solingen v Německu 9. června 1910 jako dcera manželů důstojníků Armády spásy. Byla absolventkou mezinárodní školy v Londýně. Až do své svatby v roce 1933 pracovala jako sekretářka na hlavním velitelství Armády spásy v Praze.

Korbelovi měli tři děti: Borise, Helmutha, Alenku Eriku a Viktora Gothartta. Nejmladší zemřel během vojenské služby v roce 1964 ve věku 20 let.

V roce 1968, po potlačení "pražského jara", emigrovala celá rodina na západ. Od května 1969 stáli Josef a Erna Korbelovi v čele sboru Armády spásy v Arbonu ve Švýcarsku. V roce 1971 byli přeloženi do Chicaga, kde pracovali jako evangelisté. V roce 1973 odešli do důchodu, ale ve své práci pokračovali. Konali evangelizační práci i v Austrálii, na Novém Zélandě, na Karibských ostrovech a na Havaji. Během evangelizačního tažení v St John na novém Foundlandu dne 2. května 1980 Erna náhle zemřela. Josef Korbel žil v Coloradu v USA. V 80. letech mohl znovu navštívit svou rodnou zem. Po sametové revoluci žil v Praze. Zemřel roku 2002. 

Zatčení
"Nevzdaluj se mi – úzkost se blíží, chybí mi pomocník!"
(Žalm 22,12).

Rozbřesk
"Lid, který chodil v temnotách, veliké světlo uvidí, těm, kdo žili v zemi stínu smrti, světlo zazáří." (Izaiáš 9,1).

Povolání ke službě
"Potom jsem uslyšel Pánův hlas: „Koho pošlu? Kdo nám půjde?“ „Zde jsem, pošli mě!“ odpověděl jsem."
(Izaiáš 6,8)

Pro časy dobré i zlé
"Znamenitá žena – ta je k pohledání, mnohem vzácnější je nad perly!"
(Přísloví 31,10)

Pod Boží ochranou
"Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly najdeš bezpečí, štít jeho věrnosti tě obklopí!"
(Žalm 91,4)


Tříbení
"A protože se rozšíří špatnost, láska mnohých vychladne"
(Matouš 24,12)

Hvězdy noci
"... choďme v Hospodinově světle"
(Izaiáš 2,5)

Nová píseň
"Zpívejte Hospodinu novou píseň, vždyť přece činí zázraky! Svojí pravicí, paží své svatosti vydobyl sobě vítězství."
(Žalm 98,1)

Před porotou
"... Nebude soudit podle zdání svých očí, nebude se řídit tím, co uslyší."
(Izaiáš 11,3)

Otevřené dveře
 "... postavil jsem před tebe otevřené dveře, které nikdo nemůže zavřít...."
(Zjevení Jana 3,8)

Ochrana
"Hospodinu řeknu: „Jsi mé útočiště, můj hrad, můj Bůh, na něhož spoléhám!“
(Žalm 91,2)

V Boží dlani
"Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé zdi mám stále na očích."
(Izaiáš 49,16)