A.A. Ronshausen
13.7.2011
Velkým hříchem těchto posledních dní je laodicejská vlažnost, která se projevuje tím, že nejsme ani horcí, ani studení (Zjevení 3:13-15). Tou skutečnou bitvou není bitva o tento svět, ale bitva o církev.
Laodiceismus je duchovní ochrnutí. Je to vzdání se první lásky, vychladnutí z vroucnosti do lhostejnosti, vyznávání bez skutečného vlastnění, je to nejrafinovanější svod pekla. Laodiceismus je průměrná bohoslužba, lhostejné modlení, uspokojení v duchovní neplodnosti, potěšení v zahálce. Je to skoupé dávání neochotného obětujícího, neochota trpět nebo svědčit. Laodiceismus nechce nést břemena druhých, je bez vášně, bezduchý, klame lidi a tím je vede k soudu místo k odměně.
Všechno toto zlé ovoce pochází z laodiceismu. Jako všechny ďábelské iluze, je to veliké oklamání, a v tom je jeho největší nebezpečí. Laodiceismus neničí pravověrnost nebo váženost. Jeho oběť nevidí svůj skutečný stav. Je spokojená a chce, aby vše zůstalo, jak to je. Necítí potřebu změny. Takový člověk je pyšný na svoji víru a netuší, že je v Pánových očích ubohý, mizerný, chudý, slep a nahý. Je náboženský. Ale je to náboženství, které Pán nenávidí, a které vyplivne ze svých úst.
Existuje možnost nápravy?
Ano, existuje. Pán Ježíš ji ukazuje ve Zjevení 3:18. Říká, "Radím ti, aby sis ode mne koupil zlato přetavené v ohni." Zlato je vždy symbolem opravdovosti. Pokud ti, kdo Jej milují, přijmou kárání a trestání, je pro ně naděje. Pán stojí u dveří a klepe. Všimni si, že není uvnitř. Pokud někdo slyší (uposlechne) Jeho hlas, On přijde a bude s ním večeřet, bude s ním mít obecenství (Zjevení 3:20).
Slyšte Jeho radu laodicenské církvi: Buď horlivý, opusť vlažnost. Čiň pokání. Navrať se ke své první lásce. Navrať se zpět k letniční vroucnosti, čistotě a moci. Pokoř se v pravdivém pokání.
Mnozí vykladači Bible souhlasí, že církev je dnes ve stádiu Laodiceje. Proto taky, toto může být Kristovo poslední aktuální poselství k nám. Budeme mu věnovat pozornost?
Jen Bohem poslané probuzení nás dělí od zahynutí. Bouřková mračna se již rychle zvedají na obzoru času!
Copak je tato doba vhodná k podřimování, k odpočívání na Siónu bez vášně, bez ochoty nést břemena druhých, bez modlitebního života, v nevěře a v neslanosti? Copak jsme ztratili své právo přístupu se svatými přímluvami k Trůnu Božímu? Copak musíme kapitulovat před nepřítelem, složit zbraně a zastavit modlitby víry, na které Bůh chce odpovědět, stejně jako odpovídal Savonarolovi, Knoxovi a jiným?
Copak byla Boží zaslíbení zrušena? Smíme Boha omezovat? Smíme omezovat naši víru? Funguje dosud zákon víry a modlitby? Mohou věřící stále konat skutky Ježíšovy? Dokáže i dnes všemohoucí, vševědoucí a všudypřítomný Duch svatý posilovat a zplnomocňovat své učedníky naplněné Duchem svatým?
Copak je dnes čas, aby svatí přestali bojovat, když Pán chce vytrhnout Nevěstu? Nepřikázal Pán Ježíš: "Hospodařte (věnujte se tomu), dokud nepřijdu" (Lukáš 19:13)? Jak by to vypadalo, kdyby církev opustila hodování a začala se postit, kdyby opustila slavnostní večeře a stáhla se do horní místnosti? Kdyby zanechala pochybování a obav a začala se modlit a věřit? Není problémem této doby nemodlící se a nevěřící církev? Pokud by se církev podřizovala Pánu Ježíši, mohly by ji brány pekelné přemáhat? Budeme i nadále jenom mluvit a nic nedělat?
Chceme prožít probuzení, ještě než přijde Pán Ježíš?
Jaká cena je příliš vysoká? Jaká oběť je příliš velká? Zklame Bůh církev, která na kolenou zápasí o duše? Co by se stalo, kdyby církev byla přemožena velkou touhou po duších a na modlitbách by za ně bojovala?
Nevidíš, jak lidstvo balancuje ve všech těch tornádech, záplavách, revolucích, anarchii a chaosu? Můžeme si dovolit spát, zatímco svět prochází svou největší krizí? Nemůže být rychle příliš pozdě, aby se ještě dalo něco udělat? Dovolíme si zůstávat v laodicejské netečnosti? Jestliže selháváme pokud jde o modlitby, zbývá ještě nějaká jiná cesta?
Co je původem a příčinou pesimismu, který nás okrádá o víru, naději a o odvahu se promodlit k opravdovému probuzení z Ducha svatého? Je to Bůh nebo satan? Máme se tomu poddávat? Odkud se v našem myšlení bere tento rezignovaný postoj a představa, které jako virus ochromuje církev do laodicejské vlažnosti, strnulosti a nevěry?
"Až ale přijde Syn člověka, najde na zemi víru?" (Lukáš 18:8)
Modli se, modli se! "Pane, drž mě v první linii!"
Překlad: Veverka http://sotva.blogspot.cz/
